Další legendou západočeského či plzeňského kraje,byl plzeňák tělěm i duší Standa Štrunc.

Pravý křídelní útočník Dukly Stanislav Štrunc byl jednou z nejpozoruhodnějších osobností, která kdy oblékala červenožlutý dukelský dres. Jako by tento plzeňský rodák měl dvě fotbalové tváře. Tvář mimořádného kanonýra – a nešťastného trémisty.

Když se Štruncovi na hřišti dařilo, byl k neudržení! Dokázal v jednom ligovém ročníku nastřílet patnáct, v jiném dokonce sedmnáct branek! Jestliže se mu v prvních minutách utkání povedla pěkná střela, únik, přesná přihrávka, či když dokonce vstřelil gól, do konce zápasu už neběhal po hřišti lepší hráč než on.
 

Štrunc byl ovšem vyhlášený nervák. Ouha, když něco v úvodu mače zkazil… Stačil nejistý zásah míče, smolná přihrávka zachycená protihráčem, uklouznutí, ztráta či nepodařené zpracování balonu – a bylo zle. Stanislavovi se rozklepaly jeho dlouhé nohy, pak na něj někdo z tribuny houkl nějakou uštěpačnou hlášku – a pravý křídelník s reprezentačními parametry se začal zvolna ohlížet k lavičce na trenéra, jestli by ho nechtěl raději milosrdně vystřídat…
 

Dlouhán Štrunc začínal s fotbalem jako brankář žákovské jedenáctky Spartaku Plzeň – tak se tehdy jmenovala dnešní Viktorka. To mu bylo čtrnáct. Pak ho trenéři poslali z branky do útoku a ukázalo se, že to byl znamenitý tah! Gólmanů jako on by se totiž na západě Čech našlo dvanáct do tuctu, ale v roli pravého křídla neměl Standa konkurenci. Celých sedm roků to pak prokazoval v Dukle Praha, za kterou v letech 1965 až 1972 nastřílel 65 ligových branek.

V dobách, kdy kopal ligu na Julisce, sehrál Stanislav Štrunc tři zápasy v reprezentačním dresu – poprvé oblékl dres se lvíčkem v chrámu brazilského fotbalu na Maracaná, kde 12. června 1966 Československo prohrálo s domácími mistry světa jen 1:2. Nastoupil ještě proti Finsku a Polsku.
 

Po skončení ligového ročníku 1971–1972 se Stanislav Štrunc s Juliskou i s armádou rozloučil a vrátil se do Plzně. Tam potom ještě pět let kopal ligu a trpělivě se blížil k vysněnému vstupu do Klubu ligových kanonýrů. Svou devětadevadesátou branku v první lize vstřelil Standa Štrunc za Plzeň v březnu 1976 Košicím. Na tu stou si pak musel počkat čtrnáct měsíců, až do 28. května 1977. Štruncovi spoluhráči rok dělali, co mohli, Standovi přihrávali, i když byli často v lepší střelecké pozici. Ale Štrunc se ne a ne trefit. Až to konečně přišlo! V Plzni hrál ligový mač Inter Bratislava a sám Štrunc tu slávu popsal takto: „Přihrál mi Süss, byl jsem skoro sám u brány, prásknul jsem do toho levačkou a dal jsem gól. Pět minut se pak nehrálo, gratulovali mi nejen spoluhráči, ale i rozhodčí a taky celé mužstvo Interu.“ Snad každý tenkrát ten stý zápis do střelecké bilance Stanislavu Štruncovi přál. Potěšilo to i jeho bývalé spoluhráče z Dukly. Týden po zápase s Interem Bratislava Štrunc ukončil ligovou kariéru. S fotbalem se ale nerozloučil, chodil si zahrát nižší soutěž za Kaznějov a poté ještě za Potraviny Plzeň.

Standa zemřel 8. listopadu 2001. Nebylo mu ještě ani šedesát let. Od roku 2004 pořádá plzeňská Viktoria mezinárodní dorostenecký turnaj. Nese název Memoriál Stanislava Štrunce.

Fotbalová kariéra:

• do 1955: Spartak Skvrňany
• 1955–1957: Škoda Plzeň
• 1957–1959: Slovan Plzeň-Karlov
• 1959–1965: Škoda Plzeň
• 1965–1972: Dukla Praha
• 1972–1977: Škoda Plzeň
• 1977–1979: Lachema Kaznějov
• 1979: Potraviny Plzeň

Přehled největších fotbalových úspěchů:

• 1966: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1966: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
• 1969: vítěz Československého poháru (Dukla Praha), ve finále jeden gól proti VCHZ Pardubice
• 100 ligových branek – člen Klubu ligových kanonýrů, z toho 65 za Duklu Praha
• v reprezentaci Československa tři starty.