Trenér Josef Žaloudek  

 

   

Patřil k nejlepším mládežnickým trenérům v republice. Jeho rukama prošla celá řada pozdějších osobností a obrovský podíl měl uznávaný odborník na růstu světové hvězdy Pavla Nedvěda. Narodil se 3. ledna 1941 ve fotbalové rodině v Nýřanech. Otec byl brankářem a starší bratři Adolf a Oldřich byli rozhodčí. Sám se zkoušel prosadit jako hráč, ale brzo se dal na trenérskou dráhu. Nejvyšší trenérské vzdělání získal v roce 1978 a stal se vedoucím tréninkového střediska mládeže Škody Plzeň.

Starší žáky plzeňské Viktorie, jejichž barvy tehdy hájil kromě jiných i Martin Füllo, přivedl v roce 2001 k titulu mistrů ČR. Někteří z jeho svěřenců se po skončení aktivní činnosti dali na trenérskou dráhu. Příkladem jsou Vítězslav Lavička, nebo Jaroslav Šilhavý. Neprávem nedoceněný odborník byl naposledy trenérem sportovních tříd plzeňské Viktorie na 33. základní škole Terezie Brzkové v plzeňských Skvrňanech.

V roce 1999 převzal Josef Žaloudek, jako vůbec první trenér, ocenění od Nadace sportující mládeže za celoživotní obětavou práci při výchově sportovních talentů. K jeho svěřencům patřili kromě Pavla Nedvěda i další vynikající hráči: Čech, P. Vlček, Sopko, K. Rada, Šmejkal, V. Lavička, Fořt a řada dalších. 

Zemřel po těžké nemoci 3. srpna 2003 ve věku dvaašedesáti let. Rozloučit se s ním přišly celebrity českého fotbalu, včetně Pavla Nedvěda, i obyčejní fanoušci, trenéři, funkcionáři a hráči. Na jeho počest se každoročně hraje dorostenecký memoriál a stadion na 33. ZŠ nese jeho jméno.

Pavel Nedvěd:Bývalý trenér měl pravdu !!!

 Pro Pavla Nedvěda byl Josef Žaloudek jedním z nejdůležitějších lidí v životě. "Byl to člověk, který pro mne moc znamenal. Vychoval mě nejen jako fotbalistu, ale dal mně strašně moc i po lidské stránce. Na tom, co jsem ve fotbale dokázal má on velkou zásluhu," říká Pavel Nedvěd. Dobu fotbalového zrání v tehdejší Škodě Plzeň považuje Pavel za klíčovou pro svoji další kariéru. Žaloudek v mladém Nedvědovi dokázal rozpoznat jeho obrovský talent, v létě s ním individuálně trénoval a dokonce si ho nastěhoval i k sobě do bytu. Když bylo potřeba pomoci s učením, zastal i to. "Byl to výjimečný člověk, vždycky myslel v první řadě na druhé," dodává k tomu Pavel.

Na svého druhého tátu Pavel nezapomněl ani po odchodu z Plzně. I v době, kdy již hrál v Itálii spolu byli ve stálém kontaktu. Debatovali spolu o fotbale i o životě. Na památku velkého trenéra se počátkem roku 2004 uskutečnil první ročník Memoriálu Josefa Žaloudka. V turnaji, hraném pod záštitou Pavla Nedvěda, se i do budoucna mají střetávat mladí fotbalisté. Tedy právě ti, kterým Josef Žaloudek zasvětil celý svůj život.

Pro velký fotbal ho kdysi připravil plzeňský mládežnický trenér Josef Žaloudek. O Pavla se staral od čtrnácti let. Nedvěd u něj i bydlel, aby nemusel za fotbalem dojíždět ze Skalné.
          Právě Josef Žaloudek, bezdětný a vážně nemocný, si koncem jara umiňoval: „Musím s chorobou bojovat, protože si s Pavlíkem ještě užiju hodně velkou radost.“ Pavel Nedvěd o něm říkal: „Je to můj druhý táta. Vím, za co mu vděčím. Pro nás kluky dělal všechno, pro sebe nic.“ Radost z Pavlových úspěchů byla pokaždé největší trenérovou odměnou.
          Zlatý míč mu možná na sklonku jara předpovídal. Sám se však už téhle slávy nedožil. Nemoc mu to nedovolila... „Vychovával nejen skvělé fotbalisty, ale i výborné lidi,“ řekl o něm Pavel Nedvěd. Chlapec, na kterého byl Josef Žaloudek kdysi nejpřísnější. A potom nejvíc hrdý.