Pochází z vesničky Střimice u Mostu, kde se narodil 9. února 1931 jako nejstarší z šesti dětí v rodině horníka. Jeho rodiště však už dávno neexistuje. V poválečných letech zmizelo z povrchu zemského, muselo ustoupit těžbě hnědého uhlí. Je to první z několika takřka osudových ztrát, které Josefa Masopusta v jeho životě postihly. Další je zánik někdejšího slavného fotbalového stadiónu Na drožďárně v Teplicích, kde Josef Masopust začal hrát první fotbalovou ligu. Po rozdělení někdejší republiky neexistuje ani národní mužstvo Československa, a smutný, i když v poslední době už zase přece jen nadějný, byl i osud Dukly Praha, klubu, za který hrál téměř celou svou kariéru a v jehož dresu, vedle reprezentačního, také získával fotbalovou slávu. V současně době již jeho Dukla,hraje opět mezi domácí elitou,a rok od roku se zlepšuje.Josef Masopust nechybí na žádném domácím zápase a nevynechá i některé venkovní zápasy.

Krátce po válce se Josef Masopust stal hráčem dorosteneckého mužstva Mostu, kam se rodina po válce přestěhovala. V sedmnácti už hrál za A-mužstvo. V roce 1949, v osmnácti letech, podepsal přestup do ligových Teplic, za které hrál od začátku sezóny 1950 dva roky. Když nastoupil vojenskou základní službu, stal se hráčem nově se tvořícího ambiciózního klubu ATK Praha, které později působilo pod názvy ÚDA a hlavně Dukla Praha. Armádnímu mužstvu zůstal Josef Masopust věrný patnáct let. Po celou tu dobu byl na místě levého záložníka jeho ústřední postavou, tvůrcem hry a pomohl mu k sedmi ligovým titulům.

Reprezentační dres Československa oblékl poprvé v roce 1954, naposledy v roce 1966 a za národní mužstvo sehrál celkem 63 zápasů, ve kterých vstřelil 10 branek. Měl velký podíl na třetím místě našich fotbalistů na mistrovství Evropy v roce 1960 ve Francii a především na druhém místě na mistrovství světa v roce 1962 v Chile. O půl roku později získal Josef Masopust Zlatý míč, který je každoročně určen pro nejlepšího fotbalistu Evropy. V letech 1963 – 1965 hrál za vybraná mužstva světa a Evropy, v týmu Evropy mu dokonce byla svěřena funkce kapitána. Závěr své hráčské kariéry strávil v letech 1968–1970 v Belgii. Hrál tedy na vrcholné úrovni do svých 39 let.

Později se stal trenérem. V roce 1978 přivedl k titulu ligového mistra Brno, v letech 1984 – 1988 byl trenérem národního týmu Československa. Jako trenér působil i v zahraničí, v Belgii a v Indonésii. Řadu let byl velice agilním předsedou Nadace fotbalových internacionálů. V roce 2000 byl vyhlášen Českou fotbalovou osobností století a krátce nato se na základě výsledků ankety odborníků stal i Českým fotbalistou století. Až na několik hořkých chvil, které si prodělal v závěru své kariéry jak v Dukle, tak v reprezentaci, vzpomíná na svá fotbalová léta Josef Masopust velice rád. Z mnoha set utkání, která sehrál, mu v paměti nejvíc utkvěl zápas Dukla Praha – FC Santos v roce 1959 v Mexiko-City a Československo – Brazílie ve finále mistrovství světa v roce 1962 v Santiago de Chile. V utkání v Mexiku vyhrála Dukla Praha nad tehdy patrně nejlepším světovým fotbalovým klubem světa z Brazílie 4:3. Josef Masopust tenkrát vstřelil dva góly, byl nejlepším hráčem zápasu a podal ještě lepší výkon než největší hvězda Santosu, kterou nebyl nikdo jiný než nejuznávanější fotbalista všech dob Pelé. Druhým vrcholem, i když ne s tak šťastným koncem, bylo nezapomenutelné finále mistrovství světa 1962, ve kterém Josef Masopust vstřelil Brazilcům jediný a vedoucí gól Československa. Přes porážku 1:3 nebyli naši v utkání horší a i velkou zásluhou Josefa Masopusta byli jen krůček od titulu světových šampionů.