Legendy československého fotbalu:

Josef "Pepi"Bican (* 25.9.1913 Vídeň † 12.12.2001 Praha)

 „Když nastupoval Pepi Bican, nikdy nebylo otázkou, jestli dá gól, ale kolik jich dá…“ vzpomínali spoluhráči. Pepi Bican by se v těchto dnech dožil 95 let.

Video zde:http://www.youtube.com/watch?v=1E8N7HHNBDc

Josef „Pepi“ Bican prožil velice pohnutý život plný vzletů a pádů. Do jeho osudu se několikrát negativně zapsaly dějinné události 20. století.

Narodil se 25. září 1913, tedy rok před začátkem první světové války, ve Vídni českým rodičům. Jeho tatínek Franci hrával fotbal za Rapid i rakouskou reprezentaci. V roce 1921 ale zemřel, když si při zápase poranil ledvinu a odmítl jít na operaci. Malý Pepi měl tudíž fotbal zakázaný. Přitažlivost fotbalového míče hadráku, se kterým tehdy kluci hráli, však byla silnější.

V osmnácti začal Bican nastupovat za Rapid Vídeň a už ve svém premiérovém zápase okouzlil diváky. V derby proti Austrii jeho celek vyhrál 5:3 – osmnáctiletý Bican nasázel čtyři góly. O dva roky později si ho vybírá Slavie. Činovníci pražského (tehdy ještě letenského) klubu měli zálusk na Bicanova spoluhráče Bindera, ale když mladý kanonýr s českými kořeny nastřílel legendárnímu Pláničkovi pět gólů, rozhodli se, že chtějí jenom jeho. A do Prahy chtěl i Pepi…

Do Slavie přestoupil až v roce 1937 za 120 tisíc korun. Mezitím strávil tři roky ve vídeňské Admiře a odehrál celkem 19 zápasů za rakouské národní mužstvo. Do Československa ho nechtěli pustit ani zástupci klubu, ani reprezentační činovníci. Bican, který si to ale nenechal líbit, byl z rakouského národního výběru vyloučen.

V prvním zápase po přestupu do Slavie se ještě neprosadil, ale ve dvou následujících už nastřílel Náchodu a Bohemians po čtyřech gólech. Hned v první sezoně se stal králem střelců a později jím byl ještě jedenáctkrát. Jednou se mu to povedlo už v Rakousku, v dresu Rapidu.

Jeho dvorním nahrávačem byl záložník Vlastimil Kopecký, se kterým vytvořili nerozlučnou dvojici i v osobním životě. „Rozuměli jsme si poslepu, dopředu jsme věděli, co ten druhý udělá. Báječně přihrával. Za obránce, do běhu, stačilo jen vyrazit a pak už jen dát gól,“ říkal o Bican o vzájemné spolupráci ještě po letech.

Do Bicanovy skvěle rozjeté kariéry však zasáhly dějiny. Bican zažádal o české občanství, aby mohl reprezentovat na MS 1938 ve Francii. Jeho žádost se však na úřadech ztratila, takže Bican občanství obdržel až několik dnů po skončení mistrovství. Československá reprezentace na turnaji propadla…

Pak přišla okupace. Adolf Hitler Bicanovi několikrát nabízel říšské občanství, ale hrdý vlastenec Bican vždycky odmítl, navzdory tomu, že si tím jenom přidělával problémy. Velkým Bicanovým traumatem bylo i to, že fotbaloví statistici ještě několik desítek let neuznávali 229 gólů, které nastřílel v protektorátní lize. „Vždycky jsem říkal: copak můžu za to, že byla válka? Bylo snad snazší střílet góly? Nebylo!“ říkával Bican.

Teprve v jeho 87 letech byla křivda smazána a Josef Bican byl s 643 ligovými góly vyhlášen nejlepším kanonýrem světa všech dob. O další možné góly připravila Bicana válka. V té době se nehrály pohárové ani mezistátní zápasy, při kterých by s velkou pravděpodobností svůj gólový účet ještě rozšířil.

 (foto:Náhrobek "Pepiho" Bicana na pražském vyšehradském hřbitově.)

Po válce hrál Pepi Bican ještě tři roky za pražskou Slavii. Pak znovu zasáhly dějiny a on musel přestoupit do druholigových Vítkovic. Tamějším Železárnám pomohl k postupu do první ligy a v ročníku 1950 se stal opět nejlepším kanonýrem nejvyšší soutěže. Rok 1952 ale strávil Bican opět ve druhé lize v Hradci Králové.

Z východních Čech se znovu vrátil do klubu svého srdce – do Slavie, která se už v té době jmenovala Spartak a pět let obývala nový stadion v Edenu. Bican zde strávil další tři ligové ročníky. Dával góly, ale králem ligových kanonýrů už se nikdy nestal.

Josef Bican si naposledy v lize zastřílel, když mu bylo 41 let, 10 měsíců a 27 dní. Jiskře Liberec tehdy nasázel čtyři góly. Ani takový výkon pro něj nebyl ničím výjimečný. Čtyři branky vstřelil dvacetkrát, šestkrát dal pět gólů a čtyřikrát se mu dokonce podařilo vsítit sedm gólů za zápas.

Po skončení fotbalové kariéry musel Josef Bican pracovat v dělnických profesích. Většina filmových záběrů s Bicanem zmizela z archivů a příběhy o jeho střeleckém umění se stávaly pomalu zapomenutými legendami.

Josef „Pepi“ Bican zemřel rok po uznání svého střeleckého rekordu, krátce před Vánocemi roku 2001.